Menu
První přestávka utkání USA – Česko je věnována zlatým medailistům ze světových šampionátů 1998 a 2009, tedy také Vám. Mistrovství světa na pardubické půdě bylo dobrou příležitostí, aby se zavzpomínalo na tyto hokejbalové úspěchy... Byl to úžasný nápad. V roce 1998 to byl pro mě úplně poslední zápas, co se týče hokejbalu. Jsem nesmírně rád, že kluci dokázali zorganizovat mistrovství světa v Pardubicích a dostali tento nápad, sezvat mistry světa. S drtivou většinou kluků jsem se poté již nepotkal a tato akce je parádní příležitost se znovu setkat a zavzpomínat.
Jak vy osobně vzpomínáte na zlatý světový šampionát v Litoměřicích? Moc. Pro mě to bylo první zlato z velké mezinárodní akce, byť jsem hrál hokej, tak v něm úspěchy přišly až později. Navíc jsme hráli na domácí půdě, byl to nový sport, lidé v Litoměřicích nás podporovali celý šampionát. Pro mě to bylo seznamování s velkou akcí a hned zlato, čili úžasný zážitek. Člověk během mistrovství poznává spoustu nových lidí. Pro mě to byl takový odrazový můstek k dalším mezinárodním akcím.
Od prvního hokejbalového zlata pro Česko uplynulo 17 let, jak se za tu dobu hokejbal proměnil? Úplně největší rozdíl je, že nyní hokejbal hrají opravdu hokejbalisté. My jsme měli v týmu spoustu hokejistů. Dnes má hokejbal více šikovných kluků, má to svá specifická pravidla, které člověk musí poznávat, my jsme se je učili tak jako za běhu. Dnes kluci trénují, my to netrénovali, než jsme se sešli během takové akce, tak jsme byli na ledě. Zrychlilo se od té doby. Nechci říct, že jsme byli línější, ale využívali jsme spíše hokejovou chytrost a um než hokejbalový. Viděl jsem, jak nyní ti hráči lítají nahoru dolu, možná je hra i trochu tvrdší. Dnes si více týmů konkuruje, dříve to bylo o pár mužstvech, nyní je konkurence mezi týmy velká. To jsou asi takové největší rozdíly.
Když jste přešel z ledu na pevnou zem, jaká to byla změna z pohledu gólmana? Jaký je například rozdíl mezi chytáním puku a oranžového míčku? Až tak velká ne. Tady se hrál hokejbal s tenisákem napuštěným vodou, když jsme poté přešli na mezinárodní scénu, tak se hrálo s tím plastovým míčkem. Jinak takový markantní rozdíl je, že když se ten míček trefil golfákem, tak za letu měnil trošičku směr, plachtil. Na to bylo asi nejtěžší si zvyknout. A potom to bylo spíše o takovém válení se a skákání po ploše, protože přeci jenom na ledu se člověk sklouzl, tady to neklouzalo. Tohle byl asi největší rozdíl, na co si zvyknout.
Čechům se na úvod šampionátu daří, s přehledem ovládli zápasy proti Švýcarsku a Itálii, měl jste možnost vidět český výběr? Viděl jsem část úvodního utkání se Švýcarskem. Kluci, nechci říct, že dominovali, ale kontrolovali vývoj zápasu. Pro ně to byl výborný odrazový můstek do turnaje. Relativně ne se slabým mužstvem udělali takhle parádní výsledek. Sebevědomí, které je potřeba, načerpali v prvním utkání a nyní to bude gradovat, až k nějakému úspěšnému cíli, doufejme.
Jak se Vám zatím líbí pardubické mistrovství světa a atmosféra na šampionátu ve vašem domovském městě? Moc. Jsem šťastný, že Pardubice pořádají další velkou akci, protože ještě jako člen statutáru města, když jsme připravovali letní olympijský park, tak vím, co to obnáší. Podle mě název „Pardubice, město sportu“ nosíme právem a tohle je další akce, která zapadá do toho, že Pardubice jsou schopné pořádat veliké sportovní akce a jsou opravdu město sportu.