Menu
Sledujete tady na mistrovství světa i jiná utkání, nebo v Česku raději vyhledáváte jinou zábavu?
Jakmile skončí náš zápas, tak se hned snažím opustit Pardubice, jezdím buď domů, nebo případně na chatu, snažím se teď trávit co nejvíce času s mou rodinou, než zase poletím zpátky.
Pojedete i na nějaký další hokejbalový šampionát v příštích letech?
Určitě ne. Teď jsem tady hlavně proto, že se hraje v České republice, takže to mohu spojit s návštěvou rodiny. Jinak se raději věnuju něčemu jinému než hokejbalu. Sportu už jsem obětoval dost velkou část svého života, teď to chci změnit.
A na Kajmanských ostrovech budete v hokejbalu pokračovat?
To samozřejmě ano. Na Kajmanech zase není tolik co dělat, pro mě je to takové odreagování. Sejdu se s ostatními kluky, po zápase si dáme pivo a popovídáme si. Jinak ale máme každý svoji práci. Budu určitě hrát dál.
Vy jste si prý na Slavii půjčoval pro pardubické mistrovství v hokejbale brankářskou výstroj, je to tak?
Je to tak. Ale bohužel se zapůjčenými betony nešlo chytat, jsou moc těžké. Tak jsem si tu půjčil chrániče od nějakého kluka, kterého ani neznám. Moc mám radost, že mi je poskytl.
Je mezi hokejovou a hokejbalovou výstrojí pro brankáře velký rozdíl?
Ano, hokejová je o dost těžší. Teď mám na sobě hokejbalové betony a vůbec necítím, že bych je na sobě měl.
A co chytání v hokeji a v hokejbale?
V hokejbale je určitě těžší provádět některé zákroky. Protože když se jednou dostanete na zem, tak se taky nemusíte dostat zpět do správné polohy. Jediné, co vám potom zbude, je dělat v brankovišti kotrmelce. Rozdíl je určitě obrovský.
Je to i fyzicky náročnější?
Dá se říci, že ano. Já měl už během hokejové kariéry problémy s třísly a tady na mistrovství je dost cítím. Takže čekám každým dnem a každou hodinou, kdy se s nimi něco stane.
Ještě mě napadá, co vaše rameno, se kterým máte problém? Nevadí to trenérům?
Abych pravdu řekl, oni o tom moc nevědí. S nikým se o zraněném ramene nebavím, je to moje soukromá věc. Tady v České republice o tom samozřejmě lidé vědí.
Chcete navždy zůstat na Kajmanských ostrovech, nebo se někdy vrátíte žít do České republiky?
Včera jsem to zrovna řešil s Vláďou Koutským (bývalý brankář hokejových Pardubic, pozn. redakce), že mi ten zdejší život vůbec nechybí. Určitě tady ještě jednou žít chci. Než jsem odjel na Kajmany, tak byl plán takový, že už tam budu napořád. Teď postupem času ale zjišťuji, že tomu tak není. Chci být většinu života na Kajmanech, ale na pár měsíců v roce bych vždycky rád zavítal i sem. Mám ale na ostrovech byznys, takže ho tam nemohu nechat bez dozoru.
Jak se vám líbí hokejbalový šampionát po organizační stránce?
Organizátoři vše zvládají perfektně. Hala je krásná, zázemí super, lidé fungují po všech směrech. Nevidím problém. Akorát si myslím, že by mohlo chodit více lidí. Samozřejmě hlavně na Čechy. Pardubice jsou hokejové město, na domácí reprezentaci by jich mohlo přijít třeba osm tisíc, ta dosavadní návštěva mi tak velká nepřišla.
Jaké máte na Pardubice hokejové vzpomínky? Hrál jste tu tehdy se Slávií nějaký zápas, který vám utkvěl v paměti?
Jo, to teda mám (směje se). Dostali jsme tehdy šest branek a já už od pátého gólu koukal na trenéra Vladimíra Růžičku, aby mě konečně vystřídal. Trápil jsem se a pak mi tady na kostce pustili scénku z filmu Homolka a tobolka, kde herci tancovali na pokoji v horách, se svlíkající se Helenkou Růžičkovou. Tak na tenhle okamžik si moc dobře pamatuji.