Menu
Mistrovství v Champéry, městečku na pomezí Švýcarska a Francie, se uskutečnilo dva roky po prvním juniorském šampionátu v Kralupech. Češi tehdy vybojovali druhé místo, ale právě v Alpách chtěli své domácí zklamání napravit. „Hráčské zázemí bylo v roce 2002 samozřejmě oproti dnešku nesrovnatelné. Spolu se Slováky jsme ale dostali k dispozici dům, kde jsme měli i českého kuchaře. Byla tam pohodová atmosféra. Divácky to bylo samozřejmě slabší, českých fanoušků tam bylo jen pár,“ porovnává hlavní trenér Milan Syblík.
Za klíčový duel pro zlatou cestu se dá považovat utkání v základní části se Slováky. Češi jej prohráli 2:3. „Ta prohra nás paradoxně stmelila. Od té doby všechno začalo naplno šlapat,“ nastínil Petr Urban, dnes hráč extraligových Pardubic. „V Champéry byla super atmosféra, výborní hráči. Klíčové bylo, že jsme se semkli,“ přitakává Milan Kodrla, třinecký patriot a stále aktivní hokejbalista.
„Chemie týmu byla parádní, trenéři to dobře namixovali,“ vzdává Urban zpětně hold trenérskému duu Syblík-Chytil . Síla manšaftu byla nepopíratelná. Sestava vedená kapitánem Petrem Novákem, jejíž součástí byl i tehdy mladý Libor Topolánek, porážela od zmíněné prohry jeden tým za druhým, čímž se dostala do boje o zlato. „Velkou úlohu sehrál právě Petr Novák, na svůj věk už byl přirozený lídr, tahoun. Kapitán jak se sluší a patří!“ potvrdil tehdejší roli hokejbalové legendy brankář Petr Šulan, momentálně kustod hokejové Plzně.
Ve finále na Čechy čekal znovu slovenský výběr, avšak ze začátku se za vydařené považovat vůbec nedalo, neboť prohrávala o dvě branky. Jenže zafungovala několikrát zmiňovaná chemie. Semknutost, soudržnost, faktory, které se nedají přímo ovlivnit. Česká reprezentace se totiž dostala z klinické smrti a vyrovnala. Konečnou tečku ale celému šampionátu dala až branka Milana Kodrly. „Dostal jsem křižnou přihrávku na útočnou modrou. Jenže jsem už neměl síly, tak jsem to jen tak zbůhdarma nahodil brankáři na lapačku a ono to i přesto vyšlo!“ vzpomíná stále živě na svůj životní zásah sám autor. Česká republika díky němu zvítězila 3:2.
A jak vypadaly oslavy? „S pár klukama jsme naskákali do bazénu, který byl vedle haly. A to s šampaňským a doutníčkem.... Pařili jsme potom i v autobusu během cesty na ubytování. Po příjezdu domu jsme si vytvořili harmonogram, každý dostal pohár k dispozici asi na dva dny. Dělali jsme s ním takové cesty, jako dělají hokejisté se Stanley Cupem. Kluci to snad vozili i na nějaké plovárny, náměstí, mě přijal starosta na radnici. Bylo to celkem velké,“ zasněné líčí Urban.
Proč už poté Češi ale nikdy na juniorsky titul nedosáhli? Ani jeden ze zpovídaných na tuto otázku nedokázal přímo odpovědět. Na jednom faktu se však shodli všichni do puntíku, titul z z roku 2002 přispěl ke zlaté Plzni o sedm let později. „Bylo tam sedm nebo osm hráčů z Champéry, byla to prostě zlatá generace,“ nachází souvislosti trenér Syblík.
O 15 let později už to nejsou mladí dvacetiletí mladíci, ale muži v produktivním věku. Většina z nich už ani aktivně nehraje. Ze všech je ovšem cítit nadšení ze společného setkávání, které se naposledy odehrálo v roce 2014 v Chrudimi, po třech letech se ještě ve větším počtu sešli právě v Pardubicích. „Potkal jsem se s klukama, které jsem od Champéry neviděl. Organizátorům musíme za tuhle možnost poděkovat,“ zářil Petr Šulan. Pardubické mistrovství tak dostalo i další rozměr. Vzdalo hold srdcařům, bez kterých by de facto Česká republika nebyla s hokejbalem na takové úrovni, na jakou dnes můžou být všichni fanoušci tak pyšní. A tleskající Tipsport aréna je za to po právu ocenila mohutným potleskem.