Menu Zavřít
Více Zavřít
Historie turnaje

Historie MS: Plzeň viděla dramatickou cestu za druhým zlatem v historii

13. 5. 2017 | Petr Sumbal
Po jedenácti letech se v roce 2009 stala Česká republika opět centrem hokejbalového dění. Po zlatém úspěchu českého týmu na světovém šampionátu v Litoměřicích roku 1998 byl cíl jasný. Přerušit nadvládu Kanady, která od té doby vyhrála čtyři z pěti mistrovství světa, a znovu domácím fanouškům dopřát zlatou radost.
 

Už základní skupina měla pro českou reprezentaci být velkou výzvou a prověrkou jejích schopností. Kromě outsidera z Rakouska přidělil Česku los Slovensko, které dosud nikdy neodjíždělo z MS bez medaile, a také nevyzpytatelnou Indii. S oběma těmito týmy se ostatně Češi střetnuli i v pozdějších bojích o medaile.

Na úvod šampionátu si svěřenci trenéra Leoše Raka smlsli na Švýcarsku, které po zahajovacím ceremoniálu v úvodním dni turnaje porazili jasně 5:0. Na brankáře Petra Šulana letělo jen šest střel oproti českým třiačtyřiceti.

Druhé utkání proti Indii už bylo mnohem větší zatěžkávací zkouškou. Češi si sice po dvou třetinách užívali vedení 2:0, ale Indové se nevzdali a během dvou minut ve třetí části zápasu vyrovnali. Nakonec se však z důležitého vítězství přeci jen mohli radovat domácí hokejbalisté, když 15 sekund před koncem rozhodl o vítězství Jan Pospíšil. Jak se později ukázalo, tento dramatický závěr nebyl zdaleka poslední, který měl českou reprezentaci na turnaji čekat.

Závěrečný zápas skupiny A přinesl souboj se Slovenskem, které ve svém prvním utkání na turnaji překvapivě prohrálo s Indií. Hrálo se před skvělou návštěvou téměř pěti tisíc diváků a Čechům šlo o to, aby si zajistili první místo ve skupině. Hráči se lvíčkem na prsou už od úvodních minut diktovali tempo hry, ale na rozhodnutí si museli počkat až do závěrečné třetiny. To se nejprve trefil pozdější nejužitečnější hráč turnaje a kapitán českého výběru Petr Novák a po něm ještě Jan Bacovský.

Do čtvrtfinále tak mohli čeští hráči nastupovat naplněni velkým sebevědomím a spokojeni s tím, jak výborně těžkou skupinu zvládli. Prvním soupeřem vyřazovací části turnaje jim byly Bermudy, které se do čtvrtfinále prokousaly z výkonnostně slabší části turnaje, tzv. „B-poolu“.

Podle očekávání byl tohle pro českou reprezentaci jen jakýsi zahřívací zápas před opravdovým bojem o medaile. Češi vyhráli 11:0 a první čisté konto na turnaji si připsal také Filip Šindelář, jinak hlavním povoláním hokejový brankář. Letěly na něj pouhé dva střelecké pokusy nebohých Bermuďanů.

Čtvrtfinále nabídlo jedno z největších překvapení turnaje. Kanada, vítěz čtyř předchozích světových šampionátů, byla senzačně vyřazena USA. Zbývající čtvrtfinále už přinesla očekávané výsledky. O českém utkání už řeč byla, postoupili také Slováci a Indové.

V semifinále se českému týmu postavilo Slovensko. A utkání to bylo úplně jiné než to, které spolu oba týmy odehrály ve skupině. Tentokrát to byl náš výhodní soused, kdo byl od počátku lepším týmem a kráčel za vítězstvím. Po dvou třetinách šli čeští hokejbalisté do kabin za stavu 2:3, čerstvě omráčeni gólem do šatny. A s postupem do finále to vypadalo všelijak, jen ne růžově.

Češi se však nevzdali a hnáni skvělým plzeňským publikem dokázali utkání dotáhnout do prodloužení. To zařídil brankou pět minut před koncem Bacovský. Nastavený čas se už pak nesl v jasné režii české reprezentace, Slováci v něm ani jednou nevystřelili na branku. Velkou českou radost nakonec odšpuntoval Tomáš Rejthar, který v osmé minutě prodloužení přesnou ranou od modré poslal Čechy do finále.

Ve finále čekala českou reprezentaci Indie, která v semifinále přemohla 5:4 USA. Ačkoliv se to zdá býti nemožné, proti Indii to byl snad ještě napínavější a infarktovější zápas než v semifinále proti Slovensku. Ani tohle utkání Češi nezačali ideálně. V úvodu si sice vytvořili pár šancí, pak je ale v páté minutě zaskočil gól v síti Filipa Šindeláře. S okamžitou reakcí však přispěchal Michal Dědič a po osmnácti sekundách od obdržené branky už na ukazateli skóre svítil stav 1:1.

Zápas dál pokračoval v nastoleném tempu. Češi byli aktivnější, ale Indové se neustále drželi na dostřel. Ve 33. minutě se trefil Václav Hodovník, Češi vedli 3:2 a byli už opravdu blízko zlatému úspěchu. 6544 diváků, kteří se vměstnali do ochozů plzeňské ČEZ Arény, už pomalu slavilo vítězství, když je tři minuty před koncem zpražilo nečekané vyrovnání Indů.

Podruhé v řadě tak musel český tým podstoupit ošemetné prodloužení. To mělo od začátku podobný průběh jako v semifinále proti Slovákům. Skvělí Češi svého soupeře k ničemu nepouštěli a brankář Šindelář si nemusel připsat žádný zákrok. A v 48. minutě to přišlo. Celý stadion mohl vybuchnout nadšením, když parádní střelou od modré čáry pověsil české reprezentaci zlaté medaile na krk symbolicky její kapitán Petr Novák.

Češi získali historicky druhé zlato a znovu se jim to povedlo na domácí půdě. Nezbývá než doufat, že také Pardubice, kde se bude letos v první polovině června MS konat, zažijí podobné české tažení se zlatou tečkou.

Plzeňský šampionát byl hodnocen kladně ve všech směrech. Týmy si pochvalovaly skvělou organizaci turnaje a vyzdvihována byla také skvělá atmosféra, která panovala hlavně při utkáních české reprezentace. Překonán byl dokonce divácký rekord šampionátů. Jen na zápasy českého týmu se přišlo dohromady podívat přes 20 tisíc fanoušků.

Celkové pořadí turnaje

1. místo Česká republika
2. místo Indie
3. místo Slovensko
4. místo USA
5. místo Kanada
6. místo Portugalsko
7. místo Itálie
8. místo Bermudy
9. místo Řecko
10. místo Rakousko
11. místo Švýcarsko
12. místo Hong Kong
13. místo Finsko
14. místo Pákistán
15. místo Velká Británie
16. místo Kajmanské ostrovy

Český tým na mistrovství

Brankáři: Donauschatl, Šindelář, Šulan
Obránci: Dědič, Hodovník, Kadaně, Pospíšil, Příhoda, Rejthar, Růžička, Střeska, Výborný.
Útočníci: Bacovský, Kejř, Kubeš, Kypet, Lendl, Novák, Oliverius, Roušal, Sýkora, Švancar, Topolánek, Trčka, Tyburec.
Trenér: L. Rak.

FOTO:Zdeněk Vaiz - ww.fotovaiz.com