Menu
Porazili jste Řeky a postoupili do finále mistrovství světa. Pocity po takovém zápase jsou asi jen ty nejlepší, že?
Ano, bojovali jsme tvrdě. Věděli jsme, že s Řeckem to bude těžké utkání. Hráli jsme s nimi ve skupině a porazili jsme je jen těsně. Teď jsme ale na ně dokázali najít cestu – drželi jsme střelce co nejdál od brankáře, abychom mu usnadnili chytání, a také našli způsob, jak dostat míček do sítě.
Velmi rychle jste se dokázali dostat do třígólového vedení. Byla právě první třetina tou, která nakonec celý duel rozhodla?
Vlétli jsme na ně a dokázali vstřelit pár gólů, což se vyplatilo. Věděli jsme, že budou unavení, ale my máme pět útočných řad, takže všichni měli dost sil.
Vy sám jste týmu pomohl vstřelením druhé branky. Na vašem projevu bylo vidět, že z ní máte opravdu radost.
Celý turnaj jsem o to usiloval a byl už trochu frustrovaný, že se mi stále nedaří žádný gól dát. Ale vyplatila se mi trpělivost. Měl jsem i štěstí, že se mi povedlo branku dát hned na začátku zápasu, to udělalo hodně.
V poslední třetině jste utrpěl nepříjemný a bolestivý zásah, pravděpodobně do citlivějších míst...
Ano, chytal jsem to do míst, kde slunce nesvítí (směje se).
V zápase byly znatelné i emoce, do slovních potyček jste se zapojil i vy sám. Nechcete si nechat nic líbit?
Rád si otevřu pusu, jsem tím známý už pár let. Pohybuji se po tenkém ledě, ale nikdy nejdu přes čáru.
Hrajete ve stejné útočné formaci jako váš starší bratr Dustin. Jak se vám s ním spolupracuje?
Hraje se mi s ním dobře, ale občas jsme jeden druhým trochu frustrovaní, někdy na sebe i trochu křikneme. Ale to je jen bratrská láska.
Ve finále narazíte buď na Slovensko, nebo Českou republiku. Koho byste proti vašemu týmu viděl v boji o zlato radši?
Kdo proti nám bude stát, to mě moc nezajímá. Rádi bychom dostali druhou šanci se Slováky, také bychom ale chtěli hrát proti Čechům před zaplněnou halou. Jsme ale připraveni na kohokoliv.